« Úvod | Bohyně »

Láska bez podmínek

Šla jsem si nedávno sednout do jedné restaurace, jen tak, na kafe. Sedím a koukám do blba a najednou slyším. Je tu volno ? Zvednu hlavu a babička jak z pohádky. Jasně, povídám. Dala si čaj a pořád na mne zírala. Ptám se jí slušně, proč si mne tak prohlíží. A ona povídá. Jsi smutná, viď ? Hm, jak se to vezme, to je to tak vidět? Zeptala jsem se. Je a není, řekla. Přišla mi fajn, tak jsem jí začala vyprávět o lidské zradě, falši a sobectví. Jak si každý hraje na svém písečku, nikdo nechce slevit ze svých požadavků, každý hned všechno řeší rozchodem a hádkou. Když jsem na ní toto všechno vychrlila, usmála se a povídá. Jsi jak malá. Copak nevíš, že faleš světem vládne a každý si hájí jen to své ? Ale nelíbí se mi to a už vůbec ne ve vztahu dvou lidí, skáču jí do řeči. A vidíš, povídá, tam se to nejvíc projeví. A kde je to štěstí a láska, ptám se? Štěstí neexistuje a láska toho má moc. Všude může být jen chvilku a potom to je na těch dvou, aby si udrželi to, co je ta láska naučila, vysvětlovala mi. Ale lidé mají krátkou paměť a začnou myslet jen na sebe, namítám. Nebuď smutná, povídá mi. To co jsi mi tady vyprávěla o lásce znamená, že jdeš správným směrem a nenech se rozhodit jedním falešným člověkem, protože jich potkáš ještě mnoho, tak si na to zvykni. Hm, přikyvovala jsem a zamyšleně se dívala do prázdého šálku od kafe. Zvedla jsem hlavu, že ještě něco řeknu a babi byla pryč. Rozhlížím se a fakt nebyla nikde. Divné. Pořád na to myslím. Na to, co mi řekla a nechci se s tím smířit. Vždyť přece není tak těžké se naučit od lásky pár pouček. Kolik jich může být ? Jedna nebo dvě. Úcta a tolerance, napadá mne hned. Jo, říkám si. To je láska bez podmínek. Toužím po lásce bez podmínek........


20.09.2009 19:12 | Autor: Z* | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se